Horní menu

Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Pro veřejnost > Psychiatrické texty > Poruchy osobnosti

Poruchy osobnosti



Jedná se o závažnější poruchy než jsou poruchy neurotické. Jsou založeny více na vlivech genetických, na vlivech z dětství a zkušenostech se stresovými příznaky během života. U těchto jedinců se objevují určité rigidní myšlenky, emoce a vzorce chování, které se konzervovaly v průběhu psychického vývoje v kontaktu s vlivy okolního prostředí a které dotyčný jedinec používá ve stresových situacích bez ohledu na jejich efektivnost. Tito jedinci nemají náhled na to, že mají ještě jiné možnosti myšlení, cítění a chování a že mají volbu si z těchto možností vybrat. To vede pak k tomu, že tito jedinci mají nejrůznější konflikty s okolím, ale i oni sami svůj život často prožívají jako neuspokojivý. Na rozdíl od neurotických poruch jsou poruchy osobnosti prakticky celoživotní.

Rozdělení poruch osobnosti:

A. Podivíni, excentrici
1. Paranoidní porucha osobnosti - dotyční jedinci jsou zvýšeně vztahovační, mají dojem, že jim v okolí někdo škodí, každou událost vztahují na sebe, často si stěžují, podávají trestní oznámení, soudí se. Jejich přesvědčení však nejsou bludné hloubky, tj. nejde o věci vzdálené realitě, přesvědčení nejsou nevývratná. Patří sem rovněž silní žárlivci.
2. Schizoidní porucha osobnosti - jedná se o jedince, kteří se hodně stahují do sebe, navazují málo vztahy s druhými lidmi, věnují se samotářské činnosti, bývají emočně chladní, mají málo známých, nadměrně se zabývají fantaziemi a svým vnitřním světem, jsou lhostejní ke chvále i kritice.
3. Schizotypální porucha osobnosti - jedinci jsou ještě více podivínští než u typu předchozího. Jsou ale více vztahovační, mají poněkud zvláštní až magické myšlení (není ale zcela mimo realitu jako u psychotiků), mají zvláštní vyjadřování - rozvláčné, spletité, bývají výstředně oblečeni,ve stresové situaci se mohou u nich objevit přechodně i halucinace, které ale vzápětí korigují.

B. Afektivní, emotivní, dramatizující
1. Dissociální porucha osobnosti - jde o jedince, kteří tvoří převážnou část kriminálních recidivistů, jsou necitliví ke druhým, nezodpovědní, nerespektují sociální normy, snadno navazují vztahy, ale neudrží je, i na malé stresové podněty reagují agresivitou, nemají pocity viny, ale svádějí vinu na jiné.
2. Emočně nestabilní porucha osobnosti a) hraniční typ - jde o jedince, kteří nemají jasné hranice mezi sebou a okolím, nevyznají se sami v sobě, jsou náchylní navazovat velmi intenzivní vztahy, které vzápětí jsou schopni zcela zavrhnout, mají časté emoční krize, velmi se obávají opuštěnosti, opakovaně vyhrožují sebepoškozením, dopouštějí se i sebepoškozování a demonstrativních sebevražedných pokusů, hovoří o pocitech vnitřní prázdnoty, který často zahánějí alkoholem nebo drogami.
b) impulzivní typ - jde o jedince, kteří mají tendence jednat neuváženě, nepředvídatelně, snadno se dostávají do konfliktů s ostatními, zejména po jejich kritice, jsou náchylní k výbuchům zlosti, agresivity, nekontrolují přitom své chování, mají nestálou, vrtošivou náladu.

3. Histriónská porucha osobnosti - jde o jedince, kteří se chovají teatrálně, vyjadřují přehnaně emoce (i když je tak neprožívají), jsou snadno ovlivnitelní jinými lidmi nebo okolnostmi, jejich emoční prožívání je povrchní, vyhledávají stále vzrušení a aktivity, kde mohou být středem pozornosti, nadměrně se soustředí na to, jak působí na druhé lidi, mají tendenci k sexuálnímu svádění, ale bývají často frigidní.
4. Narcistická porucha osobnosti - jde o jedince, kteří projevují pocit vlastní důležitosti, přesto jsou vnitřně značně nejistí, přehánějí své úspěchy, opájejí se fantaziemi o vlastní úspěšnosti, moci, kráse apod.. Věří ve vlastní výjimečnost a v to, že mohou být pochopeni plně jen výjimečnými jedinci, potřebují nadměrný obdiv, očekávají přednostní zacházení od ostatních, zneužívají druhé ke svému prospěchu, nedokáží se vžít do pocitů ostatních a ani je to nezajímá, chovají se arogantně, povýšeně, mají domýšlivé chování a postoje.

C. Úzkostní, uhýbaví, ustrašení
1. Vyhýbavá porucha osobnosti - jde o jedince, kteří cítí trvalé pocity napětí a obav, jsou přesvědčeni, že se neumějí chovat mezi lidmi, že jsou neatraktivní, horší než ostatní, nadměrně se obávají kritiky a odmítnutí od ostatních, mají nechuť se stýkat s lidmi, když nemají jistotu, že budou oblíbení, bojí se v životě nejistoty, takže se ochuzují v životě o různé zážitky, vyhýbají se činnostem a aktivitám, které vyžadují větší kontakt s lidmi, ze strachu z kritiky.
2. Závislá porucha osobnosti - jde o jedince, kteří nechají jiné rozhodovat za sebe i při závažných životních rozhodnutích, podřizují své potřeby osobám, na nichž jsou závislí, přehnaně vyhovují jejich přáním, téměř nic na nich nepožadují, sami se cítí bezmocní, mají pocit, že se sami o sebe nedokáží postarat, mají přehnaný strach z opuštění, i každodenní rozhodování potřebují konzultovat s ostatními, potřebují jejich ubezpečování.
3. Anankastická porucha osobnosti - jde o jedince, kteří trpí nadměrnými pochybami a opatrností, nadměrně se zabývají detaily, pravidly, pořádkem, jsou puntičkáři, jsou nadměrně svědomití, skrupulózní, neprožívají příliš radost ze vztahů, protože se ptají po výsledku, jsou rigidní a paličatí, nadměrně lpějí na sociálních konvencích, nerozumně vyžadují, aby se druzí podřizovali přesně jejich způsobu práce, nesnášejí i malé změny.

Léčba:

Je velmi svízelná a dlouhodobá, je spíše zaměřena na přijetí rysů osobnosti a způsoby, jak reagovat na konfliktní situace, aby nedocházelo k dekompenzacím. Na místě je dlouhodobá psychoterapie spíše individuální (trvající i roky), skupinová terapie se hodí spíše jako vložená do tohoto procesu a spíše ke konci dlouhodobé individuální terapie. Je důležité, aby pacient nahlédl na své rigidní vzorce myšlení, chování i emočního prožívání a objevil i jiné možnosti. Další postup je pak stejný jako u poruch neurotických.
Léky jsou zde také pomocné, pomáhají zvládnout emoční projevy a projevy chování. Zde se více uplatní neuroleptika, pro kontrolu impulzivního chování bývají vhodná i depotní v podobě dlouhodobě působících svalových injekcí (Moditen, Fluanxol, Haloperidol decaonat aj.), stejně mohou být vhodné thymostabilizátory. Ke zvládání přidružených neurotických příznaků jsou podávána rovněž antidepresiva. S anxiolytiky je nutno pracovat ještě opatrněji než u neurotických poruch vzhledem k vyššímu riziku vzniku závislosti.

MUDr. Přemysl Suchomel